Pro ty, co jej znali blíž, je toto zbytečné, ale je spoustu mladých, kteří už Petra Bernata znali jen jako svérázného vrchníka v cíli sprintů. Tak aspoň něco málo:
V roce 1971 dochází k opětnému založení atletického kroužku při OU Chodos Chodov A zde se prvně objevuje jméno Petra Bernata – atleta, který svými výkony převyšuje ostatní / 60m – 6,8, 100m – 10,6, 200m – 21,7, 400m – 49,9/ a který se v následujících letech vedle závodění začíná také věnovat trenérské práci a stane se tak nestorem chodovské atletiky a jejím hlavním představitelem na následujících 20 let. Vedle něj se si zde zvyšují svoji výkonnost i další nadějní sprinteři – Josef Kopecký a Milan Líkař Pro malý zájem ze strany vedení byl tento kroužek zrušen po dvou letech a tak r 1973 začíná pracovat při II. ZŠ Chodov.
Od roku l975 pak přešel pod MěDPM a již v roce 1976 se dostavily první úspěchy na přeborech kraje Š Vavrika /400m/, L. Dočkala /Dálka, Výška/, M. Theera /1000m/ a J. Orlicha /200m/ Již v sezóně l978 –79 se prosazují chodovští i na přeborech ČSSR, když M. Zítka vítězí v běhu na 400 a 200m a L. Dočkal přidává 2. místo v dálce. Také následující Přebory ČSSR vyhrává Zítka na trati 400m.
V krajském přeboru se na zlomu desetiletí vedle Zítky, Vavrika a Dočkala prosazuje i J. Poduška, L. Theerová, sestry Alice a Ilona Hlávkovy, R. Parpelová, L. Šperková, P Zelenková, K. Kříž, a mnoho dalších. Vedle výchovy atletů se spolu s nimi s každodenní pečlivostí stará o malý škvárový stadionek pod Smolnickým kopcem a s každým rokem se více rozpadající boudu se sociálním zázemím. V devadesátých letech úzce spolupracuje nejprve s Baníkem Sokolov a později s AC Start K. Vary .
Jeho svěřenci Míla Zítka a Marcel Theer dotáhli atletickou káru nejdále – až do československé reprezentace, ale množství těch které k atletice přivedl Petr Bernat na dobu krátkou, delší či stálou se nepočítá jen na tyto nejvýraznější špičky, ale jsou to desítky ba možná stovky těch, kteří sice nikdy nedovezli medaile z vrcholných závodů, nikdy nestáli na bedně, nikdy neslyšeli hrát československou hymnu za svůj výkon, ale atletika se pro ně stala jednou pro vždy KRÁLOVNOU SPORTU. Někteří jeho svěřenci navázali na jeho trenérskou práci a úspěchy a i oni nyní zapalují další a další chodovské děti do tajů atletických disciplin v Školním atletickém klubu , který vyrostl na jeho tolik opečovávaném městském stadionu.